V Litoměřicích poslední 2 roky vznikala porodnice, do které se sjížděly ženy z Čech i z Moravy kvůli respektující péči, odbornému přístupu a možnosti porodit do vody či na porodním gauči. První porod v nové porodnici Centru porodní asistence (CPA) se uskutečnil 11. listopadu 2025 dle tiskové zprávy Krajské zdravotní.

Celý koncept přirozeného porodu v porodnici vznikl pod taktovkou MUDr. Petra Holby, který je nyní exemplárně suspendován, přestože nebyl přítomen tragickým událostem, které se v Litoměřicích odehrály na konci listopadu 2025. Do té doby byl 40letý gynekolog vedoucím porodních sálů a zástupcem primářky v Centru porodní asistence v Nemocnici Litoměřice. Renomovaný časopis Forbes jej zařadil mezi 50 nejlepších lékařů Česka. Jeho oblíbeným mottem o ženách je: „Když Pánbůh naděloval, naložil jim toho vrchovatě, a co zbylo, dal muži do sáčku.“ Holba neúnavně prosazuje progresivní metody u fyziologických porodů a chce ženám nabídnout i v nemocničních podmínkách to nejlepší v momentu zrození nového života. Za své neúnavné počínání a svou píli byl v minulém roce oceněn cenou sympatie v anketě Anděl mezi zdravotníky.

„V HISTORII NĚCO TAKOVÉHO NEPAMATUJEME,“ ZNÍ Z ÚST OSLOVENÝCH LÉKAŘŮ

Ano, nepamatujeme. Protože v ČR nikdy nebyla porodnice, která by respektovala ženy a dala šanci na vaginální porod tam, kde ostatní porodnice odmítly z důvodu doporučených postupů a prevence rizika. Jenže v porodnici v Litoměřicích postupovali správně, neboť těhotná žena si může zvolit, jak porodí, pakliže existuje šance, že porodit vaginálně může.

Do Centra porodní asistence se sjížděly ženy z celé republiky. Tým v Litoměřicích umožnil právně zcela správně porodit vaginálně i ženám, které z většiny jiných porodnic poslali pryč, že jsou indikovány k císařskému řezu. Proto se tam sjížděly jak fyziologické ženy za přirozeným porodem (např. do vody, za přítomnosti rodiny včetně dětí, bez omezení počtu osob přítomných porodu), tak právě ženy, které měly anamnézu, kde jim vaginální porod nebyl doporučen. Například ženy po jednom císařském řezu, či dokonce více císařských řezech, ženy s polohou koncem pánevním při hypertrofii plodu, s potermínovou graviditou, s dvojčaty atd.

A souběh podobných porodů se stal během 24 hodin. Zda to byla nešťastná shoda okolností, kde se udělalo vše správně, nebo se mohlo postupovat lépe, má objasnit znalecká komise. Tento mediální lynč není nyní vůbec vhodný ani spravedlivý. Suspendace lékaře, který u těchto porodů ani nebyl, je nevídaná. Víme o případu úmrtí novorozence chybou lékaře, rodina je odškodněna a tento lékař nikdy suspendován nebyl a nyní ještě povýšil na zástupce primáře. A neznáme žádný případ, kdy byl někdo suspendován takto účelově.

PROČ SI ZASLOUŽÍ TÝM Z LITOMĚŘIC UZNÁNÍ A JAK JE TO PRÁVNĚ?

Litoměřický tým zaslouží velké uznání za svoji odvahu a dodržování práva těhotných žen na autonomii. Z právního hlediska totiž rozhoduje vždy rodička, jak porodí. Lékař může zasáhnout až v případě akutní komplikace.

Obecná ustanovení – ústavněprávní aspekty:

Zákon č. 372/2011. Sb., o zdravotních službách, v § 28/372, Listina základních práv a svobod, Úmluva o lidských právech a biomedicíně.

Citace zákona:

„Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat.”

K tomu více advokátka Zuzana Candigliota:

„Respektující péče porodnice není chybou, ale etickou i zákonnou povinností každé porodnice. Každá žena má ze zákona o zdravotních službách při porodu právo na poskytování péče se svým svobodným informovaným souhlasem, na respektování své individuality, na ohleduplnost a důstojné zacházení. Mezi práva rodičky patří i odmítnutí císařského řezu, i kdyby byl lékaři sebevíc doporučený a indikovaný. I když podle judikatury Ústavního soudu lze práva rodičky při porodu v zájmu plodu omezit (např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2480/20), nevztahuje se to na možnost provést císařský řez bez souhlasu rodičky (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 605/24). Pokud tedy žena i přes vysvětlení nesouhlasí s císařským řezem, nastupuje povinnost porodnice poskytnout jí péči při vaginálním porodu na náležité odborné úrovni včetně řešení případných komplikací. Nátlak na rodičku, zastrašování či odmítání péče při vaginálním porodu, což je běžné v řadě porodnic, jsou nepřípustné. Jde o formu porodnického násilí, které je nejen protiprávní, ale vede také k narušení důvěry ženy a může to vést až k tomu, že se žena vyhne porodu v takovém zdravotnickém zařízení. Je jedině dobře, že žena má v takovém případě kromě porodu v domácím prostředí i variantu respektujících porodnic, kde porod proběhne s péčí zdravotnického personálu, který je schopen řešit případné komplikace. Nejen v souladu se zákonem, ale i v zájmu žen a dětí je respektující péče založená na důvěře a svobodném a informovaném souhlasu, a to i za situace, kdy volba ženy může představovat určitá rizika. Každý porod, i porod císařským řezem, má svá rizika, nikdo dopředu neví, zda a která rizika nastanou. I podle judikatury Ústavního soudu je rozhodování ženy ohledně porodu součástí životního rizika, které je spojeno s individuální a nedotknutelnou svobodou rodičky, kterou jí zaručuje demokratický a právní stát. Respektování žen při porodu vede k jejich důvěře ve zdravotníky a jejich péči, a tím i k maximální ochraně životů a zdraví při zachování důstojnosti žen.“

Dítě je v těhotenství a při porodu součástí těla matky, matka rozhoduje, co za preventivní, diagnostická a doporučená vyšetření podstoupí. Nízkorizikové těhotenství a porod nepotřebují žádné preventivní zásahy, jen citlivě pozorovat. V těhotenství s rizikem komplikací u porodu je třeba ženu akceptovat a respektovat.

Je velmi důležité o tom mluvit a osvětlit společnosti, že žena má právo rozhodnout se rodit vaginálně i v případech, které nejsou odbornou společností doporučované a nesou s sebou zvýšené riziko komplikací. Mezi takové porody patří porody po více císařských řezech, porody dvojčat, porody koncem pánevním při hypertrofii plodu, porody před 38. týdnem těhotenství či po 42. týdnu. I v takovém případě se ale žena může rozhodnout porodit vaginálně a převzít rizika. Lékaři a porodní asistentky mají být průvodci, ne diktátoři ze strachu o úmrtí novorozence a o svoji pověst. V našem právu má žena přednost před plodem v děloze, ale pro odbornou i laickou veřejnost je obrovský problém tento fakt akceptovat.

Žena má také právo na přirozený porod, bez jakýchkoli preventivních doporučených a diagnostických postupů, a právo na výběr místa porodu a při znalosti rizik je rozhodnutí na ní. Lékaři mohou dobře dělat svoji práci, pokud se vyskytne akutní komplikace. Tam je jejich místo.

Celé porodnictví je pak samozřejmě pod tíhou tohoto smýšlení založeno na agresivní „přepéči“ v honbě za nejlepšími čísly novorozenecké úmrtnosti. Kvalita porodu jako celku spolu s etickou, psychickou a právní stránkou velmi kulhá. Vše je zaměřeno na to, aby dítě (plod, novorozenec) přežilo, stejně jako matka, a pověst porodnice nebyla vláčena médii. A na ničem jiném tu nezáleží. Nezáleží. Musíme mít ta nejlepší čísla úmrtnosti za každou cenu. Za každou cenu. Ano, jde tu o miminka… Jenže ta cena je opravdu strašně vysoká. Za cenu zbytečných císařských řezů, které jsou prováděny preventivně anebo vzejdou opět z preventivní indukce bez medicínského opodstatnění u nízkorizikové těhotné ženy. Za cenu manipulace, traumatických porodů, které se vepíší do budoucí generace. Ve jménu záchrany každého jednoho plodu bude každá rodička preventivně vystavena indukci porodu a dalším vyšetřením proti své vůli, kdy je souhlas často vynucen vzbuzením strachu a  vede k traumatizaci rodičky.

Císařský řez je pro matku výrazně rizikovější než vaginální porod, často se uvádí čtyř- až šestkrát vyšší riziko komplikací, protože jde o velkou břišní operaci s nutností prořezat více vrstev tkání, což s sebou nese větší šanci na infekce, krvácení, problémy s jizvou (včetně ruptury dělohy v další graviditě) a delší zotavení. Ano, skvělé, že tu máme císařský řez, ale ten má být aktem záchrany a neměl by být nadužíván, stejně jako preventivní indukce, které často k císařskému řezu vedou. Tímto tématem se zabývá např. kniha Michela Odenta „The Caesarean“ (v češtině „Císařský řez“); aneb když budeme nyní z nedostatku pokory nadužívat císařský řez preventivně, ztratíme schopnost porodit.

V našem porodnictví velmi absentuje respekt k rodící ženě ve slepotě bažící po nejlepších číslech novorozenecké úmrtnosti a pověsti nemocnice. Společnost nesnese úmrtí novorozenců natolik, že celý koncept porodu omezí na brutální tlak na preventivní císaře a preventivní indukce, a každý porod je hlídaný tak, až se v tom nedá dýchat, natož spokojeně porodit.

Bohužel s klesající porodností a událostmi v Litoměřicích nyní opět bude vyvíjen nátlak na preventivní zásahy a všude bude panovat strach respektovat výše uvedené. Ženy budou tímto případem masivně tlačeny do preventivních zákroků, při porodech bude menší trpělivost, větší tlak na urychlení porodu a počet císařských řezů, které z toho vzejdou, se zvýší. Snad je tato předpověď mylná.